Úvodní strana

CHS Alighieri

Naši potkánci

Odchovy

Fotogalerie

Jak se u nás bydlí

O chovu

Barvy, variety a znaky

Výstavy

Dantýskův deníček

Odkazy

Kontakty

Návštěvní kniha

 

Počítadlo návštěv:

 


Záložky v deníčku

Seznámení a první zážitky - 20.6.2008

No nemám já psí život?? - 23.6.2008

Výlet - 27.6.2008

U paničky drahé druhé polovičky - 6.7.2008

Přes týden bez paničky - 18.7.2008

Že by dovolená?? - 23.7.2008

Přípravy na cestu - 25.7.2OO8

Tak konečně ta dovolená! - 16.8.2008

Návštěva u mých brášků Golldího a Gilbího - 6.8.2008

Výlet z klece - 10.8.2008

Úraz - 27.8.2008

Výlet do města - 28.8.2008

Procházka v parku - 30.8.2008

Hurá, přijedou bráškové... - 4.9.2008

Naše první výstava - 12.9.2008

Výstava Louny - 13.-14.9.2008

Vánoční dvojvýstava v Ostravě - 20.12.2008

Co je u nás nového - 17.3.2009

Narozeniny a další zážitky - 8.5.2009

Dantýskovy stížnosti - 18.6.2009

Návštěva u bráchů Golldího a Gilbího - 23.6.2009

 

 

Návštěva u bráchů Golldího a Gilbího

23.6.2009

Tak jsme v sobotu 20.června byli navštívit Báru a Dominiku - paničky mých brášků Golldího a Gilbího. Panička mě šoupla do malinký mističky a přikryla mě záclonou, pak klidně dala prcky do MOJÍ přepravky. No a vyrazilo se... Stejně jsem v tý provizorní přepravce nechtěl bejt, takže sem si zalez paničce za tričko a užíval si cestu jak tramvají tak i vlakem... Panička mě strašně chválila, prý jsem hodnej myšáček, když vydržím takhle dlouho pěkně spinkat. No, na místě se teda věnovala spíš prckům, pořád je fotili a mazlili se s nima. Ale já jsem se aspoň mohl pořádně prospat. Taky jsem dostal hodně mňaminek. Mohli jsme se taky pořádně proběhnout na zahradě a pak i na takovým paloučku. No, mě nejdříve pouštěli jenom samotnýho, báli se, že někomu něco udělam... Ale pak přece jenom mě pustili s těm prckama, co s náma bydlí. No, jen jsem se s nima očichal a nechal je bejt, chtěl jsem k paničce, radši... Panička mě moc chválila, že prý jsem byl moc hodný. Na cestě zpátky jsem se zase zavrtal k paničce. Cesta tak rychleji utekla... Celkově to byl příjemný výlet. Proběhnul jsem se, pobyl na vzduchu a užil si konečně pocit, kdy byl středem pozornosti někdo jiný...:D

Musím říct, že se teď všchno vrátilo téměř do starých kolejí. Panička se mi už zase plně věnuje, mazlí se se mnou, nosí mě sebou ven, dává mi mňamky... Prckům se teda taky věnuje, ale aspoň nezanedbává mně. Prý plánuje, že mi pořídí nové pelíšky. Nějakou kostku, prý... A prckům prý koupí novou klec.... jsem na to zvědav. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Uff, už se opravdu hrozivě blíží termín, kdy půjdu za Quazulu.... Těším se, ale panička je z toho úplně hotová!! Musím se jí smát, těší se na miminka. Včera jsme měli s prckama první společnou asi jenom 5ti minutou procházku po posteli. Panička se bála, ale když mě pak pustila, prcky jsem si jenom očmuchal a nechal je být. Panička byla nadšená, prý se toto bude dít častěji a na delší dobu. No, pokud mi nepolezou do mojí klece, tak to bude v pohodě, budu je akceptovat, pokud se budou řídit určitými pravidly...

Budu muset už končit. Panička mě už vyhání, prý potřebuje na internet... No, tak se zatím mějte a očekávejte další příhody. Tak se mějte a papapa Dantýsek

Dantýskovi stížnosti

18.6.2009

No, už je to tak, je to už více jak tři týdny, co si panička domů přitáhla nové potkaní přírůstky. Jsou to hrozné malé potvory, co mě pořád jenom ruší! Ze začátku se panička věnovala pořád jenom jim, že prý si na ní musí zvyknout, a na mě se skoro vyprdla!! To se mi teda vůbec nelíbilo, ani trochu!! Co si to vůbec panička myslí, že mě může jen tak nechat a nevšímat si mě?? Teď už se to naštěstí trochu zlepšilo, panička už si mě zase dost všímá, dokonce se mě snažila i přes klec s těma prckama seznámit. Ale normálně si netroufla. A to je dobře, já bych jim dal za vyučenou zabírat mi moje místečko doma!! Panička je dokonce vozí s sebou i k Radúovi a mě nee! Vymlouvá se na to, že já tam nemám klícku a ti prckové v tý malý, co tam je, ještě vydrží na víkend. No, přeci jenom ale ti prckové mají jednu výhodu. Panička mi dává všechny ty mňamky, co dává jim, aby mě náhodou neošidila... To je taky jediný štěstí! Ale já mám paničku i přesto všechno rád a pořád se s ní mazlím, když mám příležitost. A taky s paničkou chodím ven, když mě vezme. Taky mě panička už pořád nefotí, to je příjemný. Teď jsou oběťmi fotografování ti dva prcci. Panička jim říká Judží a Kelda, to mám teda stejně hezčí jméno!

Už aby byl konec června nebo spíš po výstavě Propet v Brně, to pak už půjdu za svou nevěstou. To je věc, na kterou se už vážně těšim. A panička prý taky. Je hrozně zvědavá, jaká miminka se narodí. Prý si hodlá jednoho mého synáčka nechat a dát k těm prckům. Tak jsem na to zvědavej! Ale už se těšim na Quazulu, nevěstu mojí, doufám, že se jí budu líbit...:) Tak mi držte palečky, ať jí padnu do oka, ať se vše vydaří a ať máme pěkná miminka.

Narozeniny a další zážitky

8.5.2009

Tak Vás všechny zase po delší době zdravím. Událo se toho za ty dva měsíce celkem dost. Vše počínaje mými narozeninami. Ty jsem s paničkou oslavil 17.dubna. No, dostal jsem jako oslavenec daleko víc mňamek, než dostávám obvykle. A nebýt té otravné čepičky a paniky neustálého dotírání s foťákem, to bylo vše úžasné. Už se těším na další narozeniny...:) Jinak jsem dostal od paničky jako dárek dropsíky a hlodací dřívka. No, myslím, že ty dropsíky byly lepším dárkem, ale pšttt, před paničkou jsem se tvářil, že mě potěšilo obojí, aby jí to nebylo líto.;)

Tak a k dalším věcem, co se udály.... Je to hrůza, když byla Nifl v nemocnici, moje panička docházela do Niflheimu, aby se starala o její zvířata, což už jistě víte. Co mě ale naštvalo, že mě nevzala ani jednou s sebou!! Věřili byste tomu? A to si říká hodná panička! Navíc pokaždý, když se vrátila, básnila o nějakým Óttarovi, a protože jsem chytrej myšák, došo mi, že to bude asi potkan, kterýho si bude panička brát... Chjo, na něj se teda netěšim!:/ Co když ho bude mít radši než mě? Ale ja si to s nim vyřídim, pokud to bude nutný. Mojí paničku mi teda nikdo nevezme!! A to si ještě povídá, že Óttar nebude jedinej přírůstek do naší smečky. Ach jo, to jsem to ale dopad!

Před týdnem byla panička v Praze u přítele, to není žádná novinka, tam jezdí stále, ale tentokrát to bylo jiný. Ne, že bych byl nadšenej, když tam jedu, protože tam musim být v přepravce, dokud panička nevymyslí, jak mi stvořit klec, ve který bych mohl jak běhat, tak i spinkat. Panička totiž konečně dostala rozum a chápe, že v tý malinkatý kleci pro andulky se teda příliš neproběhnu. Tak ale zpět k tématu. Tentokrát bych to teda klidně vydržel. Panička jela v sobotu 2. předávat potkany z Niflheimu na Hlavní nádraží v Praze. Měla s sebou tři miminka a Nifl jí ještě "přibalila" Quazulu na registraci. To je sice všechno v pořádku, jenže JÁ U TOHO NEBYL. Začínám mít pocit, že se panička nespoléhá při důležitých věcech! To je teda špatný! Vždyť jsem přece její miláček, mohl jsem přece u předvámí asistovat a předvést se, jaké krásné myšáky Niflheim vychovává! To mě teda fakt štve. Navíc dneska odjela znovu a znovu mě tu nechala. Tentokrát prý z důvodu bowlingových turnajů a zkoušek na vysokou školu, prý bych trpěl stále v přepravce. To přece není pravda, mohla si mě vzít na ty zkoušky, moh bych jí tajně napovídat.;) NO, to už je teď jedno, prý už se konečně zamyslí nad tou klecí, abych konečně mohl jezdit s ní.

Včera mi to ale panička trochu vynahradila, když mě vzala s sebou do města. Jela navštívit Nifl do práce. Panička mě jenom čapla, ani se mě nezeptala, nevzala ani přepravku, a šli jsme. Ale bylo to supééér. Když panička šla, byl jsem zalezlej v kapuce a v tramvaji a autobuse jsem vylezl, abych se mohl porozhlédnout, co se to děje. Byl jsem ale prý moc hodnej, celou dobu. Panička mě jenom chválilla. I když jsme byli u Nifl jsem byl zlatíčko. Ukázal jsem Nifl, jakej jsem závisláček paničky, ale hlavně drbací míláček. Vždycky jsem se na paničce natáhnul a nechal se drbat. Dostal jsem kuličku hroznovýho vína a kousek bramboru, ale spíš jen proto, že jsem sebou mlel a Nifl si mě nemohla v klidu vyfotit.:) prý mám nádherné prostříbření, co se jen tak nevidí, takže půjde moje fotka na Niflheimské stránky. Hi, budu populárnější...:)

Tak už je téměř půlka května.... kvapem se blíží červen a s ním i moje role otce. V drhé polovině června si splním své otcovské povinnosti. Mojí nevěstou se stane již výše zmíněná holčička Quazulu z Tazmanie (standard, cinamonn pearl, self). Je to moc krásná samička, tak doufám, že budeme mít i krásné dětičky...:) Tak mi držte palečky! To je snad vše, co jsem vám chtěl povědět. Tak se mějte krásně a zase někdy. Pa Dantýsek

Co je u nás nového

17.3.2009

Ahoj deníčku, už jsem dlouho nic nepsal. No, nic moc se nedělo. Až teď mám konečně pár důvodů proč psát. Hi, dnes je 17. března, to znamená, že je mi právě 11 měsíců. Za chvíli mi už bude rok, to jsem zvědavej, co mi panička k narozeninám připraví. Hmm, asi nový potkánky... :( Panička totiž povídala, že si chce vzít v nejbližší době další dva malé potkánky. Co když se ale panička bude mazlit pořád jenom s nima a na mě se vyprdne??? A co když budou dostával lepší papání nebo víc ňaminek než já. Už takhle panička přemýšlí o tom, že mě vystěhuje z mojí klece a dá mě do menší a ty dva dostanou mojí klícku... Chjo, to bude něco, teda.... Uvidíme, co z toho bude...

Taky vám ale musím popovídat o velkém zážitku, který mi panička vyprávěla. Jela s mojí původní chovatelkou na víkend do Sorkova u Chebu, kde se konal Výcvikový víkend SKS TART, který se zabývá vojenským a policejním výcvikem psů. Byla z toho úplně nadšená. Bylo tam asi 16 lidí, z čehož všichni byli moc sympatičtí a příjemní, a panička je moc ráda poslouchala. Co se týká prostředí, bylo tam prý moc krásně (no, možná mě panička vezme někdy s sebou, teď je pro mě prý velká zima). Prý tam také dobře vaří. Každopádně, panička si to tam prý moc užila a už se těší, až bude moci jet na další víkend To je pro dnešek asi všechno. Tak zatím pa a počkejte si na další povídání, třeba už budu vědět, jak to s novýma potkánkama vůbec bude.

Váš Dantýsek

 

Vánoční dvojvýstava v Ostravě

20.12.2008

No, tak jsem tu zpět se svým deníčkem. Včera jsme se vrátili z výstavy v Ostravě. Bylo to strašně unavující, takže ještě dospávám... Vyjeli jsme v sobotu v půl jedné v noci. Cestou jsme se samozřejmě museli ještě stavět pro Mirku v chovné stanici z Niflheimu (v mém původním domově...:D) No, a vyrazilo se. Poté jsme se ještě stavili v tescu, takže mě a ostatní potkánky, co jsme vezli, nechali samotné v autě. Byla docela zima... Po tom, co jsme vyjeli na dálnici nám pustili na plný pecky v autě rádio. Ale páníčci si to zřejmě užívali, pořád se jen smáli a dobře se bavili... V Praze se ještě měli stavit pro nějakou holčinu s jejíma potkanama, ale to asi nakonec padlo, protože už k nám jiní potkani nepřibyli... Cesta byla úmorně dlouhá!! Každou chvíli jsme stavili na benzínách, páníčci odpočívali, jedli, pili kafe, aby vůbec přežili celou noc být vzhůru... Jenže pak to přišlo, pomalu už jsme se blížili k Ostravě, když v autě začala blbnout baterie. Prý se nedobíjela, říkal řidič (mimochodem to byla paničky druhá polovička, jako vždycky :D). No, cesta začla být velice zajímavá. Celé auto ztichlo a všichni se jen modlili, aby se to spravilo. Vyplo se rádio a topení,takže začala být opravdu zima. Ještě nějaký čas se tak dalo jet, ale poté, co už téměř zhasly všechny světla a my neviděli ani na cestu, už jsme se museli někde zastavit a sehnat někoho, kdo se vyzná v autech... Jelikož bylo něco málo po šesté hodině ranní to nebylo zrovna jednoduché. Panička a páníček se vpředu domlouvali, že musí najít nějakou benzínu. Ale Nifl, která seděla vzadu, vinou ticha v autě a hlavně toho, že jí nehrálo CD s její oblíbenou kapelou Amon Amarth, jednoduše usnula a zaspala celou naši cestu hrůzy se zhasnutými světly... No, nakonec jsme konečně dorazili na benzínku, kde se panička s páníčkem chtěli podívat, zda nemají novou baterii, že by ji koupili a zkusili vymněnit. Jenže na benzíně se dozvěděli, že se musí poptat v autosalonech, v okolí benzíny. Naštěstí stála benzína na přijezdu do městečka, které se jmenovalo Šenov u Nového Jičína a tak tam autosalonů a autoservisů bylo celkem dost. Jenže jsme museli čekat do 8 hodin. Nifl, už při plném vědomí, začala obvolávat výstavu a známé... Nakonec přišla s řešením. Než se ovšem toto řešení stačilo realizovat, nabídlo se jiné, lepší. V jednom autoservisu nám dali auto dopořádku, takže jsme mohli odjet. Sice se zpožděním, ale dojeli jsme na tu očekávanou výstavu. Panička a Nifl mě a ostatní myšáky ubytovala v klecích a výstava mohla začít...:) Co se dělo mezi tím, když občas panička s Nifl někam zmizeli, to vážně nevím... No, po posuzování si mě panička vzala do náručí a pořád mi říkala, že jsem strašně hodnej potkánek (což je teda mimochodem pravda, kdyby náhodnou někdo nevěděl...O:) ). No, přežili jsme to a mohlo se jet domů. To už se nám s autem nic nestalo a cesta dokonce utekla trochu rychlejš než tam. Ovšem počasí bylo hrozné. Každopádně jsme to všichni přežili a teď dospáváme celou cestu i výstavu...:)

 

Výstava Louny

13.-14.9.2008

Ahojky lidi, tak se Vám musím pochlubit, jaký to bylo na výstavě v Lounech, kam jsme se s paničkou chystali jet, jak jsem psal v pátek. No, takže v sobotu jsme vstávali brzo, už v 3:40. Panička nezaspala, takže byla šťastná. Tak jsme se ještě připravili, najedli a vyrazili jsme. U Nifl jsme měli být chvíli po páté, což jsme úžasně stihli. Tam si mě ještě prohlídly, zvážily mě (mimochodem už vážím víc než 520 g :D ) A pak přijela Anička z Algernonu se svojí mamkou a mohlo se vyrazit. Odjížděli jsme někdy před 6. Poprvé jsem nejel s paničkou na klíně, ale s ostatníma potkánkama vzadu v kufru...:) Ale ani jsem se nebál, skoro celou cestu jsem prospal.... Cesta byla celkem dlouhá, přijeli jsme docela pozdě, až po 8:30, ale naštěstí se to všechno pozdrželo, takže jsme normálně prošli veterinární kontrolou. Při cestě jsme docela bloudili, ale přesto byla opravdu úžasná zábava celou cestu. Na tý výstavě bylo stráááášně moc lidí, potkánků i jiných zvířat. Byl jsem z toho docela vyděšený, ale nakonec jsem vůbec nemusel z mojí neprůhledný přepravky pryč. tak jsem mohl celou výstavu spinkat, když jsem chtěl. (nebyl jsem vystavovanej, jen na registraci). Panička pořád někde lítala, prohlížela si všechno a zjišťovala, jak všechno chodí. Odpoledne dorazila i Bára s Domčou a s jejich taťkou, tak mě pochovali a pak opět někde běhaly i s paničkou. Když přišlo vyhlášení, panička se již pomalu připravovala na mou registraci. Jenže pak přiběhla Nifl s tím, že ta posuzovatelka, co mě měla registrovat, odjela, že prý byly registrace ráno.... Chudák z toho byla hotová, moc jí to mrzelo. Ale panička si z toho nic nedělala. Stejně mě má moc ráda, ať jsem registrovaný nebo ne....O:) Po konci jsme se sebrali a Anička nás odvezla dokonce až do Prahy, tak jsme to měli s paničkou o hodně jednodušší...:) Za to jí patří velké DÍK!! A do Prahy pro nás přijel Radú, tak nám to opravdu krásně vyšlo...:) Druhý den začal poněkud hůř. Panička trochu zaspala, takže ráno lítala, aby to všechno stihla.:) Vyjeli jsme z Kostelce asi v 6:30. Tentokrát jsme jeli přes Mělník a měli jsme úžasné mezičasy. Všechno jsme krásně našli, nikde nebloudili. Tímpádem jsme dorazili do areálu jako jedny z prvních vystavovatelů.... To se panička hned uklidnila a když jsme prošli i veterinární kontrolou, oddychla si úplně...:D No, nejdřív mě dali do klece, což mi bylo tak nějak celkem jedno, ale když jsem zjistil, že je vedle mě další potkaní kluk, tak jsem začal trochu vyvádět. Dokonce jsem si sám vylez, když se panička shýbala pro žrádlo a napáječku....:) Prostě jsem si chtěl toho potkyše prohlídnout zblízka, no....ale panička pro to pochopení neměla a dala mě hned zpátky!:/ Pak jsem ještě trochu prozkoumal klec a prohlížel si lidi, co chodili kolem klecí, ale pak mě to zmohlo a usnul jsem. Naštěstí tam nebylo tolik lidí ani tolik chovatelů a vystavovatelů jako v sobotu, tak to bylo takové uvolněnější. Výstava probíhala tím stylem, že návštěvníci hlasovali o potkana, který se jim líbil nejvíc. No, já nic nevyhrál a ani Skúli, kterého jsme měli s sebou, nedostal žádné ocenění (jestli budou zveřejněné výsledky, hodím sem odkaz...). Ani vlastně s paničkou nevíme, kolik jsme dostali hlasů...:) Pak už jsme jen uklidili a jeli domů. Teď už mě měla panička u sebe, tak jsem se jí zavrtal do rukávu a usnul. Pak jsme ještě stavěli u Nifl, kde jsme vyložili Skúliho. Nifl nakonec vymyslela, že mě vezme na registraci na další výstavu v Rychnově, tak uvidíme...:) Uff, jsem z toho nějaký vyčerpaný, půjdu se vyspinkat. To je pro dnešek rozhodně všechno.

 

Naše první výstava

12.9.2008

Ahojky lidičky, tak se Vám musím pochlubit, že jedu zítra na výstavu...:) Panička už tady vyšiluje, aby náhodou něco nazapomněla nebo nezaspala. Velký dík za to, že můžeme jet už zítra na normální výstavu, vděčíme Aničce z Chs Algernon, která nás poveze, a také Nifl, bez jejího dojednání bychom rozhodně nejeli. Takže Vám děkuju (i za paničku). No, prý asi budu registrovný, no....proto jedu už zítra, i přesto, že cvičenou opičku ze sebe budu dělat až v neděli. Panička je z toho chudák celá hotová. Děsně se těší, ale na druhou stranu má hrozný strach, jak vydržíme cestu, abych neudělal nějakou ostudu nebo taky jak se pak dostaneme večer do Prahy nebo do Brandýsa, abychom dojeli k Radkovi...:) No, věřím, že to nějak dopadne, že to bude všechno dobrý.... Ha, copak já a ostuda, vždyť ani nevím, co to je....O:) No, takže nám držte palce, ať to všechno zvládnem! Musím už jít spinkat, zítra prý brzo vstáváme, prý už před 4 hodinou. To bude asi pro paničku smrt, vždycky chrápe do deseti...:D Jinak o návštěvě o víkendu Vám ani vyprávět nebudu, protože Vám to jistě barvitě vylíčila už panička....:)

 

Hurá, přijedou bráškové...

4.9.2008

Ahojky lidi, tak jsem tu konečně opět se svým deníčkem... No, nic moc světobornýho se za těch pár dní nestalo. Jen mě namíchlo to, že mě panička zase vykoupala....a opět psím šamponem!!! Jako by to nestačilo minule. Prý zase smrdim, že jsem se vyválel v přepravce, kam jsem předtím vykonal svou potřebu, no...:) Jinak panička pořád dělá to samý, buď mě tahá uprostřed spánku z budky jen abych s ní šel vel s tou její psí potvorou nebo sedí u počítače.... Dneska ale domluvila, že k nám v sobotu přijede Bára s Dominikou a to znamená, že se zase uvidím s bráškama Golldím a Gilbím...:) Jéé, to zas bude focení!!:) No, hlavně, aby se panička nevěnovala jim víc než mě, to by mě naštvalo. Každopádně se docela těším. To nemluvím o paničce, která se už nemůže dočkat. Prý se doma pořád nudí, tak teď aspoň bude mít trochu rozptýlení....:) Dneska mi taky panička a její mamina slíbily, že mi koupí dřevěnej domek, protože prý nemaj tolik krabic, aby mi každý týden dávaly novou, tak že aspoň ten dřevěnej domek vydrží dýl...Teda aspoň doufají. Já to ale zaručit nemůžu, uvidím, jak bude vypadat. No, jestli půjde rožvýkat, tak to každopádně dřív nebo později udělam!!:) Ale pšt, paničce ani slovo, ještě by si to s tou koupí rozmyslela!! No, to je pro dnešek asi všechno, nějak už nemám žádné novinky...

 

Procházka v parku

30.8.2008

Ahojky lidi, tak jsem tu zase se svým deníčkem. Pořád se totiž něco děje...:) Panička se mnou pořád něco podniká a navíc mě všude tahá s sebou. Sice jsem po každý akci unavenej tak, že okamžitě, jak se dostanu do klece, padnu a chrápu, ale má to i svoje výhody. Poznám hodně nových věcí, je to legrace a někdy se dokonce můžu seznámit i s novýma lidma...:) Zrovna včera jsem byl s paničkou a její druhou polovičkou autem pro paničky maminu v práci. Byl večer, už velká tma, bylo asi 11. Panička si mě vzala v autě na klín, tak jsem pořád jen lítal po ní, po sedačce a dokonce i po Radúovi. No, a nakonec s náma jela nejen paničky mamka, ale i její spolupracovnice...Tak jsem se seznámil, sice jen z dálky, ale seznámil...XD A dneska to bylo taky celkem fajn. Odpoledne se panička rozhodla, že půjdem ven. Vybavila se foťákem, přepravkou a napáječkou, na rameno posadila mě a šlo se. Skončili jsme kousek za našim sídlištěm v lesíku, kde panička ihned nažhavila foťák a mě posadila na stom. A fotila, fotila, fotila a prozměnu opět fotila...:) A páníček taky... To byl pořád jen blesk a cvak, blesk a cvak, až mi to začalo jít na nervy... Nakonec mě vzali a šli jsme ještě do parku, kde mě panička fotila na pařezu a taky na nějakým betonu nebo co. Ale nejvíc foteček a hlavně nejkrásnější máme společné, jen já a panička. :) Bylo to fajn, ale opět mě to tak hrozně vyčerpalo.... A to ještě nebylo celý. Večer přijel paničky strýček a půjčil jí nějakej obrovskej foťák, takže mě opět začala fotit. Naštěstí jen pár snímků, protože viděla, že se toho blesku a cvakání lekám... No, každopádně mám zase nějaký fotečky.

 

Výlet do města

28.8.2008

Ahojky lidi, tak jsem tu znovu. Musím Vám povědět, kde jsem dneska byl...:) Panička mě vzala do města. Ale nejdřív mi přinesla nové kousací tyčinky. Ale pak si mě odpoledne vzala pod tričko, přepravku do ruky a šli jsme. Navíc přijel i rozmazlující člen smečky, co mi vždycky dává všechno možný ochutnat, a to je paničky přítel.:) Ten šel do města s náma. Jeli jsme autobusem a já byl pořád jen u paničky. A musim se pochlubit, že panička říkala, jak jsem hodný. Akorát nás v autobuse chytil revizor, tak jsem byl trošku z něj vyplašený a začal jsem bláznit, ale pak jsem se zase zklidnil a dokonce jsem paničce usnul pod tričkem. Pak jsem byl chvíli v přepravce, abych se moh vyčůrat a napít se...:) Pak jsem byl pořád zase u paničky a vždycky jsem jen vystrčil hlavu z výstřihu, abych věděl, co se kolem děje a za chvíli jsem zase zalez. Musím říct, že většina lidí, která si mě všimla, se na mě usmívali. To je pokrok!! Asi se mě neštítí...:) A panička si se mnou pořád povídala a pořád mě hladila, tak jsem se ani vůbec nebál, i když kolem burácely auta. Teď už jen odpočívám, protože jsem se dooost unavil tím cestováním. A navíc bylo horko...:( To jediný kazilo to jinak krásný odpoledne...

 

Úraz

27.8.2008

Ahojky, zdravím všechny čtenáře mého deníčku. Už jsem dlouho nepsal, tak se za to moc omlouvám. Panička byla nemocná a pořád jen ležela a nechtěla mě pustit k počítači... Teď už je ale zdravá, tak tu zas můžu být....:) No, v podstatě se nic tak závratnýho zase nestalo... No naučil jsem se při vycházce skákat na skříň, takže panička je celá šťástná, že mě musí pořád hlídat a pořád odtamtud lovit. Před třemi dny se mi ale stal úraz. Když jsem zase jednou skončil na skříni, uklouznul jsem a spadnul jsem. Panička mě nestihla sundat a mě to prostě podjelo. No, byl jsem teda pořádně v šoku. Spadnul jsem na čumáček. Panička z toho byla úplně hotová, pořád mě mazlíkovala a hladila a snažila se mě prohlídnout. Takže nakonec našla můj úraz. Z tlamičky mi trošku tekla krev. Jak jsem spadnul na čumáček, horníma zoubkama jsem si naříznul spodní dáseň. Bolelo to, ale za chvíli to bylo dobrý a hned jsem začal jíst. Jen jsem byl pořád trošku v šoku a moc jsem se bál. Panička ke mně chodila i v noci, mě sledovat, jestli minení ještě něco jinýho. Ale už druhý den jsem zase začal paničce oddnášet věci ze stolu, tak si oddychla, že prý jsem to zas už celej já...:) Další novinka je, že panička domlouvala s mou "mamkou" Nifl, jestli bych nomohl mít nějakou nevěstu. Prý na VP (výpis předků, pro neznalce), říkala panička, ale Nifl říkala, že by mě mohla i uchovnit (teda nechápu v čem je rozdíl a co se tím pro mě zlepší XD), takže bych mohl mít i mláďátka s PP (průkaz původu). Jenže to ještě není jistý, protože nevím, jestli na výstavu do Loun budeme moc jet na oba dny. Na tu mazlíkářskou výstavu ale prý pojedem, i kdyby měla jet panička vlakem. Jinak prý s sebou povezem ještě jednoho kamaráda Skúliho od Nifl.:) To jsem na něj zvědavej, teda. Jestli na tý výstavě bude lepší než já, tak ho nebudu mít rád!!:D No, to je asi tak všechno, tak zase někdy, papapa

 

Výlet z klece

10.8.2008

Ahojky lidičky, tak jsem tu zase. Zdá se mi, že jsem vás teď trošku zanedbal.... Půjdem rovnou k věci, stalo se toho totiž docela dost. Myslím, že jsem naposledy psal minulý týden ve středu, po návštěve v Holoubkově. No, takže ve čtvrtek se nic nového nestalo, ale v pátek se panička rozhodla, žemě opět bude tahat s sebou, když jela pryč. Se svou druhou polovičkou se dohodla, že pojedeme k němu do Kostelce. Večer, asi v půl sedmé mě panička čapla a zavřela do přepravky. Naštěstí jsme jeli autem, takže nebyl žádnej velkej hluk, co bývá v autobuse...:) Panička mě i nechala po sobě lézt cestou, taže jsem nebyl celou cestu zavřenej. Ovšem horší je to už tady. Panička mě po příjezdu zavřela do tý malý klícky pro papoušky, co má pro mě půjčenou. Večer si mě naštěstí ještě pustila, abych se mohl proběhnout, ale stejně jsem pak trucoval a nechtěl vůbec vylézt z hamáčku... Druhý den se panička rozhodla, že dá celej pokoj do pucu, ale předtím něco dělala na počítači, tak se mě vzala k sobě. Chvíli jsem se proběhnul, chvíli mě panička mazlíkovala a pak se mě přestala všímat. Chvíli jsem ještě pobíhal a zkoumal stůl a zkoušel své zoubky na všem, co jsem našel. Ale pak mě to přestalo bavit a tak jsem se vedle paničky natáhnul a spinkal... Panička se nemohla nabažit pohledů na mě, prý jsem to udělal vůbec poprvé, že jsem usnul mimo klec. A prý jsem byl hrozně roztomilý... No, posuďte sami. Jinak holky, jestli máte zájem, napište, určitě vám opovím!!;) No, pak mě ale panička teda vážně naštvala, najednou mě probudila a šupla zpátky do té maličké klícky. Já jsem byl rozespalej a vůbec jsem nevěděl, co se děje. To byl teda docela šok. Pak mě tam nechali samotnýho. To jsem si ale nenechal líbit. Nudil jsem se a tak jsem ohlodával hlodací tyčinku. Pak jsem ale zjistil, že jak ji hlodám, pomalu se vysouvá z takovýho toho zařízení, co drží na kleci misku s papáním, a začíná se tam dělat otvor. Tak jsem si vyšel ven na procházku. A když pak panička v noci dorazila, byla hoooodně překvapená, když jsem na ní vykouknul z podmonitoru, kde jsem si ustlal stejně jako dopoledne.:) Panička mě sice trošku vyhubovala, ale pak mě pořád jenom mazlíkovala, protože jsem se přeci jenom trošku bál a hlavně jsem měl žízeň a nevěděl jsem, jak zpátky do klece, abych se mohl napít. No, naštěstí mě pak panička dala napít, ale bohužel mě zavřela zpátky do tý příšerný klece. Už z ní začínám mít pomalu klaustrofobii!! No, noc jsem přežil v hamáčku a ráno si mě zase panička pustila. Po pravdě řečeno si asi zase ustelu na stole, protože mě to psaní nějak vyčerpalo.;) Doufám, že mě tu panička nechá... No, prozatím se s vámi loučím, papapa zase někdy! váš Dantýsek

 

Návštěva u mých brášků Golldího a Gilbího

6.8.2008

Tak jsem tu zase, abych vám pověděl, co všechno se mi stačilo za tu chvíli přihodit...:) No, začnu asi včerejším večerem... Když mi panička vyčistila a připravila klec, nechala mě trošku prospat. Pak mě najednou vytáhla a normálně mě začala koupat!! Vzala na mě dokonce psí šampon, že prej smrdim. Vzpíral jsem se, jak jsem mohl a taky podle toho paničky ruka a krk vypadají...:) Byla to hrůza, byl jsem pak celej mokrej, takže jsem se zavrtal do hadru, kterej mi panička dala do klece, aby mi nebyla zima. A konečně jsem mohl jít pořádně spát. Ráno, když jsme vstali, tak mě na chviličku panička pustila. Pak mě najednou čapla a dala do přepravky. Jeli jsme někam autobusem, tramvajkou a pak nakonec i vlakem. To byla síla být na tom vlakovým nádraží, byl tam strašnej hluk, pořád tam burácely lokomotivy a pištěly brzdy, to bylo šílený. Ale přežil jsem to. Když jsme dorazili na místo, zjistil jsem, že holčiny, které nám přišli naproti mají moje dva brášky. Takže, abych to konečně řekl srozumitelně.... prostě jsme jeli na návštěvu k Báře a Dominice do Holoubkova, takže jsem se po dlouhé době zase viděl s dvěma brášky Goldím a Gilbím. Můžu vám říct, že Gilbí je mi strašně podobnej. Byla sranda, jak nás obě paničky nemohly rozeznat a zkoumaly, kdo je kdo. Čuchaly k nám, potěžkávaly nás, nechaly nás lézt po sobě a po stromě a taky jsme se mohly proběhnout v trávě. To byl však teprve začátek. Najednou jsme se sebrali a šli na procházku, jenže jsme došli k rybníku. "Ach ovej, zase voda, snad se nebudu muset zase koupat," řekl jsem si. Jenže už to tak bylo. Panička mě dala na takovou nějakou plavající desku, takže to bylo dobrý, nezmáčel jsem si nic než ocásek. Jenže pak se ta deska převážila, když Goldí a Gilví lezli z vody, takže jsem tam spadnul. No to byla hrůza, plavat sice umím, ale vodu nesnášim. Takže jsem se zase rychle vyšplhal nahoru. Ale panička se toho nemohla nabažit, tak mě ještě jednou z desky sundala, abych musel plavat...:( To se mi vůbec nelíbilo. Pak jsem se naštval a schoval jsem se jí do rákosí! A nechal jsem jí pěkně dlouho vycukat, nemohla mě totiž najít a bála se o mě...ale to má z toho, že mě nutí do něčeho, co nesnášim. Pak jsem zalez za její tričko, abych se trošku osušil. A šli jsme ještě na prohlídku po Holoubkově. No, ještě jsme udělali zastávku na dětských prolejzačkách a na lavičce. A pak se šlo domů. Tam se ukázalo, jak je Goldí hodnej a naopak Gilbí se ukázal jako pěknej vzteklounek. Asi se mu nelíbilo, že mě jeho panička měla na rameni a věnovala se mi, takže, když ho panička nechtěla pustit pod tričko, začal se příšerně vztekat. Za trest musel jít do klece a nešel se s náma ani rozloučit ani nás nešel vyprovodit na vlak. No, ve 4 se jelo zpátky do Plzně. Pak jsem usnul a panička dělala fotky, abych vám je sem mohl dát...:) P.S. Za fotky moc děkujeme Báře, která neúnavně vláčela ten obrovskej foťák s půlmetrovým objektivem :D po celým Holoubkově. :) Jinak můžu říct, že to tam maj moc hezký a jsou obě moc fajn. Taky bráškové byli suproví, pokud si zrovna moc nepřivlastňovali mojí paničku. :)

 

Tak konečně ta dovolená!

červenec/srpen

Ahojky lidičky, tak už jsem tu opět se svým deníčkem. Dnes odpoledne jsme se vrátili z dovolené. Sice jsme tam měli být celých 14 dní, ale panička si prý musí něco zařídit kvůli nové škole, tak jsme se vrátili už dneska. No, jak jsem sliboval, že napíšu, odtamtud….Internet tam sice byl, ale panička mě vůbec nechtěla k počítači pustit. Prý mají nějakej internet, kdy moc platí, když jsou připojený ….:( No, nevadí, teď už jsem opět doma u svého počítače, takže vám to můžu všechno sdělit. Tak a teď už konečně k zážitkům. Nejdřív vám ale musím říct, kde jsem to vlastně s paničkou, její druhou polovičkou a její mamkou byli…Byli jsme nakonec u jejích příbuzných v Nýrsku na Šumavě. Bylo to tam celkem fajn, jen mi trošku trvalo, než jsem si tam zvyknul. A po pravdě jsem si tam úplně nezvyknul do posledního dne. V sobotu, jak jsme přijeli, panička mi hned připravila klec. Jenže jsem jí měl na zemi a nemohl jsem si zvyknout, že není z jedné strany zeď a že jsem úplně jinde. Zkrátka jsem se strašně bál, takže jsem jenom spinkal pořád v jednom rohu v horním patře klícky a druhý den jsem ani nechtěl jít za paničkou. Ale když už si mě pak vyndala, tak jsem se k ní přitulil, zalez pod tričko a přestal se trošku bát… No, pak už to bylo lepší, už jsem spinkal i v boudičce a trošku už i cestoval po kleci, jen jsem pořád nechtěl nic papat. Jen jsem pil, nehledě na to, že jsem přišel za dva týdny o dvě napáječky. Takže mi panička musela koupit novou, abych vůbec měl z čeho bumbat. Navíc první noc jsem měl na vodu jen misku, protože jsme napáječku zapomněli na chatě. Ale nevadilo to, přežil jsem to i s miskou… Teď už je všechno dobrý, už mám novou. Ale panička si stejně stěžuje, že málo papám… Prý jsem tam trošku zhubnul, ale to neví jistě, protože mě ještě nestačila zvážit… Takže první dva dny se nic moc nedělo, byl jsem jenom v kleci nebo mě panička pouštěla proběhnout se po posteli a po stole. Ale ven mě nebrala, bylo hrozný horko. Ale pak už mě začala i brát s sebou ven. Čapla vždycky do jedný ruky přepravku, do druhý mě a šli jsme nebo jeli autem, podle toho, jak se paničce a tý její druhý polovičce chtělo. No, každopádně jsem byl v přepravce tak často, že jsem si na ní už úplně zvyknul a nedám bez ní ani ránu. To ovšem neznamená, že paničky kapuca nebo rukáv není lepší..:D Takže jsme věčně chodili na výlety na chatu k paničky tetě. Tam se mi i celkem líbilo, panička mi zkoušela dávat všechny možný druhy zeleninky a dokonce mě pouštěla i po skalce a na strom a vlastně i na trávu. Jenže mě pořád fotila a to se mi nelíbilo. Prý potřebuje nějakou hezkou fotku do nějaký soutěže. Bylo to hrozný, fotila mě snad každý den, až to bylo nepříjemný. Nafotila snad 400 fotek. To vážně nevím, jak z toho bude vybírat nějakou do tý soutěže… To bude zas doma přemítání. No, uvidíme jak to všechno dopadne… Co se týče toho papání, tak nejlíp jsem se měl v neděli 3.8. to bylo žrádlo, dostal jsem uzenou krůtu, dokonce mi dali ohlodat obrovitánskou kost. Byla výborna, pral jsem se s ní skoro půl hoďky než mě to omrzelo. A nakonec mi jí i panička dala do klece, takže když jsem pak zase dostanu chuť, mohl jsem hlodat dál… S tím se nic srovnat nedá. Ještě jsem se vám zapomněl pochlubit, že jsem dostal na zkoušku do klece nový žebřík. Prý, jestli ho budu používat, dostanu hezčí a bude dokonce ze dřeva… No, až na to horko a na to paničky otravný focení, to byla výborná dovolená. Zase jsem si vyzkoušel nový žití a bydlení, ale doma je prostě doma. I přesto, že jsem téměř u všech, co mě viděli slavil úspěch (až na pár hysterických dam a dětí, co mě nechtěli ani pohladit), jsem rád, že jsme se už vrátili domů. Každopádně mám spoustu nových zážitků a dokonce mě i to cestování spoustu naučilo. Už jsem zase o něco chytřejší, vyspělejší a statečnější. Jen mě asi bude chybět ten uvolněnej režim, co jsem tam měl. Tady doma, už zase budu muset poslouchat nebo mě panička dá co pro to…

 

Přípravy na cestu

25.7.2008

Tak jsem tu ještě před dovolenou, jak jsem slíbil...:) Musím vám říct, co se mi stalo včera. Byli asi dvě hodiny odpoledne, když panička najednou začala chystat přepravku. "Chjo," povzdechnul jsem si, "to už zase budu muset do tý šílený přepravky?? A kam to vlastně pojedem??" Nakonec si mě panička dala jen do kapuci a přepravku vzala do ruky a šli jsme. Ukázalo se, že jdeme zase k té mojí chovatelce. Zase mi kápla ten smrad za můj krček, prý prvence. Ale tentokrát to už nebylo tak nepřijemný jako naposled. Chovatelka byla v plné polní, vyklízela klece. A jelikož ještě hlídala cizí potkany od chovatelky, která potřebovala jet na dovolenou, měla co dělat. Využil jsem situace a nasával ty krásné pachy dam a ostatní pachy jiných samců. Nakonec se panička dostala s chovatelkou k řečem o nějakém kamarádovi pro mě. A bylo to tady. Najednou mě strčili do klece, kde předtím bylo spoustu samiček a i pár samců. A pak tam strčili ještě jednoho malýho potkaního smace. Byl drzej a tak sem mu dal za vyučenou! Nakonec tam ještě strčili malý potkaní mimino... Ten si taky dovoloval a proto jsem si ho taky srovnal. Ale asi jinak než doufala panička. Byla na mě pak naštvaná a vynadala mi a ještě jsem dostal kázání. :( Byla na mě naštvaná, prej, že jsem byl zlej a že nedostanu žádnýho kamaráda a budu do konce života sám, jen s ní. :/ No, je to sice trošku škoda, ale házet život za hlavu kvůli tomu nebudu. Beru to z té lepší stránky, budu mít celou klec, celou paničku a všechny ňamky jenom a jenom pro sebe... :) Jen si klidně říkejte, že jsem vychcánek, ale taky si uvědomte, že je dobré hledat na všem pozitivní věci. :D Tak tím by byly mé filozofické myšlenky u konce. Panička mi taky oznámila, že mě možná přihlásí na výstavu do Loun, pokud bude její druhá polovička mít volno a odveze nás tam. No, to jsem zase šťastnej jako blecha, když ze sebe zase budu dělat cvičenou opičku.... :/ Na druhou stranu je možné, že se tam seznámím s nějakými novými kamarády, teda hlavně s kamarádkami... :) Tak uvidíme...:) To je asi prozatím všechno. Možná se ozvu ještě zítra, těsně než vyrazíme na tu dovču...:)Zatím se loučím!! Váš Dantýsek

 

Že by dovolená??

23.7.2008

Ahojky, tak už jsem tu zase se svým zpravodajstvím... Mám se teď úplně úžasně. Panička mě nechává dlouho běhat všude po stole i po posteli a dokonce se s ní můžu válet i v peřinách, ale to jen tehdy, když slíbím, že jí neprokousám další povlečení, protože starší panička zuřila, když objevila díry na minulém povlečení..O:) No, každopádně na mě dává máma teď pozor. Zato panička mě miluje, pořád mě rozmazluje, bere mě ven a dává mi ňamky. Nejlepší jsou vycházky ven. Vždycky, když panička někam jde, dá si mě na rameno a jdeme spolu. Pokaždý se jí dostanu do rukávu, tam je to úplně nejlepší, nefouká tam na mě a je tam teploučko. Máte vždycky vidět to paničky nadšení...:D V neděli, když odjela paničky druhá polovička, dala mi panička klec do gala... Za chvíli už klec ovšem vypadala tak jako před vyčištěním. Během pár minut jsem si tam natahal spoustu papírů a dokonce se mi podařilo paničce ukrást i víčka od lahví...:) Panička se taky domlouvala s tou svou polovičkou, že pojedou na dovolenou. Mluvili o tom, že mě vezmou s sebou, takže se těším. Prý dokonce pojedu i se svou klíckou, což je úplně nejlepší. Jen ještě nevím, kam že to vlastně pojedem. No, jestli tam bude internet, tak vám i napíšu, kde jsem a jak si to tam užívám...:) Uff, jen doufám, že nebudu muset bejt v tý nový přepravce, po pravdě se mi moc nelíbí a trošku mi nahání strach....:( A panička pořád chce, abych si na ní zvyknul. No, možná to budu muset vytrpět a třeba si na ní i za nějaký čas zvyknu. Panička určitě doufá, že to bude co nejdřív, protože, když mám strach, tak tam stráááášně moc bobkuju a mám tam pak smrádek. Ale když budu mít s sebou klícku, tak snad v tý přepravce nebudu muset moc bejt... No, každopádně se na tu dovolenou těším a panička se už taky nemůže dočkat. Už se jen třikrát vyspinkáme a dočkáme se. A dokonce s náma prý pojede i mamka mojí paničky, takže to bude opravdu zábava...:) Uff, nějak mi vyhládlo a jsem docela unavenej. Takže mě omluvte, půjdu si zaplnit bříško a pak se půjdu natáhnout. Tak se zatím mějte... Budu se snažit, ještě se před dovolenou ozvat... Tak pa Váš Dantýsek

 

Přes týden bez paničky

18.7.2008

Tak jsem zase konečně zpátky se svým deníčkem. Dlouho jsem nepsal, protože panička tu nebyla a já tu přežíval jen s jejíma rodičema. Ale nebylo to vůbec špatný, pouštěli mě po stole a pořád mě jenom krmili...:D Panička přijela včera večer a já jsem jí hned přivítal. Pořád jsem po ní lezl, protože to bylo to, co mi celých těch deset dní stáááášně moc chybělo. :) Strašně se mi líbil paničky výraz, když mě viděla. Nemohla uvěřit svým očím, prý jsem úplný obřík. :) To se ještě uvidí, kolik jsem to přibral, prý se budu dneska vážit... :/ Jinak jsem včera oslavil své tři měsíce života a dostal jsem i dáreček - kovovou kouli na zelí...:) Je to docela hezký. A dnes jsem byl s paničkou na poště a cestou jsme se stavili i ve zverimexu...:) A tam mi panička dokonce vybrala i novou připravku, ale já se v ní ještě trošku bojim, když jsem zvyklej na tu malou...O:) Je tam sice namalovanej králíček, ale já ho určitě využiju taky...:D Jen si tam musim zvyknout. No, tak to je můj dodatečný dáreček k těm třem měsícům...:) Panička taky dneska naplánovala návštěvu paničky, u který jsem se narodil... Prý mě skoukne a vystaví nový papíry, protože do starejch napsala špatně adresu...:) Se stává, no... Tak to by zatím bylo všechno. Brzy vám povyprávím, jak to tam všechno probíhalo a jestli jsem se setkal i se svým bráškou. Tak zatím papapa Váš Dantýsek

Tak jsem tu zas, abych vám povyprávěl, jak to všechno dopadlo...:) Takže za prvé, s bráškou jsem se viděl. Normálně jsem ho dorost a dokonce vážim ještě o 10 g víc než on...:) To jsem to všem ukázal!! ;) Panička, u který jsme byli, mě strašně moc chválila, prý jsem nádherný! A mohl bych klidně i na výstavu... Vlastně jsme tam šli jen pro nové papíry, ale nakonec jsme tam ztvrdli skoro dvě hodiny. Když už jsme se chystali jít, začalo neskutečně pršet, tak tam panička s tou svou polovičkou zůstali na kafe... Bohužel mi panička nahmatala stroupek na zádech, tak jsem dostal mezi lopatky kapičku nějakýho děsnýho smradu! To se mi teda vůbec nelíbilo....:( Prý, aby to nebyl svrab nebo něco takovýho povídali... Nakonec jsem v paničky kapuce usnul a probudil se až když jsme odcházeli. Panička ještě vyfasovala bílou igelitku s čímsi a šli jsme. Takže nové papíry mám a je to v pohodě...:) Byl jsem ale z toho cestování tak utahanej, že jsem doteď spinkal a teď si hodlám dát večeři. Takže už budu končit. Mějte se krásně a skládejte o potkanech básně (nebo tvořte něco jinýho jako např Nifl:

P - přátelský

O - oddaný

T - tulivý

K - krásný

A - adaptabilní

N - neskutečně úžasný kamarád

...mezi námi, myslím, že to úplně sedí!!:D )

 

U paničky drahé druhé polovičky

6.7.2008

Ahojky lidičky, tak jsem tu zpátky, abych se s váma podělil o nějaké novinky..... No, zas až tolik jich nebylo.... Paničce je už líp, takže už mám zase velkou volnost...:) To se mi líbí. Za to jsem se paničce jaksepatří odvděčil. Překousal jsem jí kabely od repráčků k počítači. Byla to dlouhodobá, tajná, předem připravená akce. Ale panička to zrovna nepřijala jako projev přízně. Pěkně mi vynadala a zbytek dne se mnou nemluvila. A ani nepomoh ten můj úžasně nevinný kukuč.... No nic, táta jí to spravil, i když to bylo na tři kusy, takže můžu začít přežvykovat znova.:) I když panička mě teď pořád hlídá a jakmile se jenom přiblížím k onomu místu, ihned mě žene pryč. Jinak jsem si tu zase od čtvrtka užíval jak s paničkou, tak i s její druhou polovičkou. Ten moula je ze mě tak unesenej, že mi všechno povolí a hlavně všechno dá. Jednou mi takhle podstrčil velkej modrej bonbon naplněnej čokoládou. Potají jsem ho v klícce mordoval, dokud na to panička nepřišla... Ta zuřila a vykřikovala na oba, že Lentilky prostě žrát nesmim, že je pro mě čokoláda škodlivá a kdo ví, co ještě. No a vynadáno jsme dostali oba!! Jako kdybych za to moh, že ten hodnej rozmazlovač myšek mi to dává!:) Pak si taky užili, když jsem sim začal dělat cvičenou opičku... To bylo takhle. Ten velkej rozmazlovač myšek si papal na posteli bagetu a já tam samozřejmě nesmim chybět...No když se jedná o jídlo....:) ...tak jsem se tam začal ochomejtat, až to nevydržel a kousek mi dal. A já jako vždycky, šup s tím do klece. Ale ne, že bych to tam spapal, to nee, jen jsem si to odnes a šel jsem zase žebrat... Tak mi zase kousek dal a já nabral úplně stejnou cestu do klece... Takhle se to možná desetkrát opakovalo...Ty ze mně vážně nemohli, mohli se počůrat smíchy...:D Ale já byl rád, že se smějou. Pořád lepší, než dostat vyhubováno...:) Dneska mi panička oznámila, že mi zítra hodí celou klec do gala. A zase mi říkala, že smrdim...Už to vidim, že mě bude chtít zase vykoupat....:( Na druhou stranu má pro mně prej lepší podestýlku, nějakej Asan...No, už abych to tu měl, tyhle dřevěný válečky jsou příšerně tvrdý na tlapičky... To už paničku naštěstí trklo. Ale vyzkoušet se prej musí všechno, pak teprve mi vybere tu, co nám bude vyhovovat nejvíc... Už vyzkoušela kukuřičný vřetena, to se jí zdálo, že se moc drbu, pak tyhle válečky, ty jsou tvrdý do paciček a blbě se prej uklízí a dokonce hobliny, který nebyly zrovna nejhorší. Ty jsem ale vyzkoušel jen v tý malý provizorní klícce, co jsem měl u paničky druhé polovičky. Ale nebyly špatný, jen jsem je pořád vyhazoval v klece, ale hezky se v nich "nornilo"...:)Tak to by asi bylo pro dnešek všechno. Teď se určitě dýl jak týden neozvu, panička mi totiž oznámila, že jede s přítelem na nějakej fesťák (nevím, co to je, ale mluvili o nějakým Masteru...), takže tu prej budu válčit s její maminou a s tátou. Doufám, že mě taky starší panička pustí někdy ven. Slíbila, že po stole mě pustí, tak doufám, že to splní. Dneska dostala od paničky instrukce, jak se o mě má starat, tak doufám, že to tu nějak ve zdraví přežiju....:( Tak mi držte paličky. Bude se mi po paničce stýskat, ale co nadělám, můžu to jen přečkat a až se vrátí, tak ji hezky přivítam... Tak se zatím mějte a papapa

 

Výlet

27.6.2008

Ahojky, tak už jsem tu zase, abych vám sdělil své nejnovější zážitky a dojmy... Uff, událo se toho nějak hodně. Takže asi začnu dnem, kdy jsme odjížděli pryč, což bylo úterý 24.6. (více v minulém zápisu...) Nakone se ukázalo, že jedeme opět k paniččině příteli. Opět to bylo to samé, nejdříve jeden autobus, čekání, druhý autobus, horko, burácení motoru, zase jsem se bál, panička mě uklidňovala a nakonec zase auto...Tentokrát si mě ale panička častěji vyndavala z přepravky, takže jsem se po ní moh trošku proběhnout, případně se schovat... Jenže to není všechno. Chvíli poté, co jsme dorazili na místo, se ta druhá paničky polovička rozhodla, že se pojede courat po Praze. Panička mě tu nechtěla v tom horkém pokoji nechat v té přepravce, tak si mě vzala s sebou...To jsem měl teda vážně strach. A jaký bylo horko...Naštěstí se mě panička stále pokoušela schovávat do stínu a měl jsem s sebou taky plnou napaječku vody, takže jsem se moh bez problémů napít... Nakonec jsme si ještě jeli k nějakým známým vypůjčit klec... Ta holka, co nám jí půjčovala, si mě hned musela pochovat, a tak jsem si zase připadal jak cvičenej šašek, co se musí pořád předvádět...Za chvíli mě naštěstí vrátili paničce, tak jsem se hezky schoval za krk a čekal, co bude dál. Po příjezdu mi klec vyčistili a připravili k pobytu. Je to sice jen malá kulatá klícka pro andulku, ale myslím si, že v ní těch pár nocí vydržím. Alespoň větrá, tak tu není smrad, jako bývá v přepravce...Paničce se i podařilo připevnit hamáček a ohlodávací tyčinku, takže mám i co dělat a kde spinka. Dál tu mám samozřejmě napaječku a misku s papáním. Ale to je úplně normální. Jinak se tu ani moc nezdržuju. Panička mi totiž dává hodně volnosti, normálně mě pořád pouští na výlety po celém pokoji... To ani doma nedělá. :) Zato jsem se jí odvděčil tím, že jsem se naučil seskočit z postele na zem a pak vyskočit zpátky na postel. Panička na to odvětila tak, že je strašně šťastná, že mě bude muset ještě víc hlídat...no zkrátka neskrývala své nadšení...:) Ve středu mě ale naštvala! Nechala mě sice pobíhat po pokoji, jak to jen šlo. Až jsem se divil, že mě nechává takhle dlouho, ale večer mi došlo proč....Ve tři hodiny odpoledne se panička s tou svou polovičkou sbalila a odjela pryč a mě tu nechali. Myslel jsem si, že se vrátí večer, tak jsem se moc nebál.... Ale oni se stále nevraceli. Jen mi tu nechali pití a jídlo a klidně si odjedou. Nechali mě samotnýho celou noc...No a když se pak brzy ráno vrátili, nemluvil jsem s nima. Snažili se mě uplácet, dávali mi mňamky, hladili mě, chovali mě a pustili mě na dlouho ven...ale stejně jim to nepomohlo...No, musim jim to nějak oplatit, ne? Ale stejně je mám rád, i když si panička myslí, že jsem tu nějak zdivočel a přestal poslouchat. Prej sem v pubertě. Ale já jí mám opravdu rád, jen si teď zaslouženě užívám ten umožněný výběh po pokoji, no...:) Doma jí to zase dokážu, jak jí mám rád. Tam zase začnu poslouchat.

 

No nemám já psí život??

23.6.2008

Ahojky, tak jsem se opět rozhodl podělit se s váma o své zvířecí útrapy.... Tak ani nevím čím začít, zda tím, příšerným koupáním, stále otravujícím a burácejícím psem nebo stále dotírající paničkou.... Tak asi pěkně od začátku... Včera byl příšernej den...Bylo horko a tak se panička rozhodla, že mě vykoupe, prej smrdim. To je teda zdvořilost říkat mi to takhle narovinu, co?? Co to má vůbec za vychování?? Nechápu, co z toho vůbec měla, že mě úplně celýho vyčmáněla ve vodě. Nechápu, proč bych se měl koupat, když tak příšerně vodu nesnášim?? A proč po mě panička chce, abych plaval, když ani ona sama to pořádně neumí?! Je to hrůza s ní...Občas mě vážně štve. Taky jsem jí to pak oplatil, celý odpoledne sem s ní ani nepromluvil, zalez jsem si do domečku a vystrčil na ní zadek... Pak si ještě bláhově myslela, že to odčiní, když mě vyloví a půjde se mnou ven...No, šel jsem, to jo, ale zalez sem si pod triko, aby mě neotravovala.... A navíc do toho ten příšernej čokl, pořád jenom štěká, vrčí a kňučí... Nechápu, co se mnou má za problém. Panička říká, že žárlí.....Ale nechápu proč. Panička totiž tvrdí, že se jí věnuje stejně, jako se jí věnovala, než si mě přinesla. Určitě mi to dělá schválně, protože ví, že se jí bojim.... No a dneska mě panička zase vzala ven, jenže měla takový blbý triko, kam sem si nemoh pořádně zalézt....Pěkně jsem jí poškrábal, jak sem se nemoh udržet....Ale to je její chyba, má nosit normální trička...:) Pak mě opustila a šla do nemocnice a když se vrátila, tak mě vzbudila. To nechápe, že taky potřebuju pořádně spát?! A navíc je dneska celá šťastná, prej ji vzali na vejšku (o tom nic nevim, nevim ani, co to je a ani mě to nezajímá.) Takže tady od tý doby sedí, blbě se pohyhňává, poslouchá muziku a navíc pořád bubnuje do tý klávesnice....:( V tom se vážně spát nedá.... A to se ještě zmínila o tom, že jedem zítra na výlet a že mě tam čeká nějaká náhradní klec. To by mě fakt zajímalo, co si zase vymyslela...Tak jen doufám, že to vše ve zdraví přežiju. Dám vědět, jestli tam, kam pojedem bude internet....:) No řekněte, nemám já psí život??

 

Seznámení a první zážitky

20.6.2008

Nejdřív bych se asi měl představit, že jo?? Jmenuju se Grothvild z Niflheimu, ale panička na mě stále volá Dantýsku, prdelko nebo prcku...To vážně nevím proč, když mám takový hezký jméno, který jsem dostal ještě, když jsem byl u maminky. Narodil jsem se 17.4.2008 mamince Půlnoci a tatínkovi Leonardovi a mám 14 sourozenců. Pro znalce řeknu i pár informací o svých fyzických znacích: takže srst mám standartní se solid znaky, což znamená, že jsem celý jednobarevný (až na to, že na vás občas zasvítí nějaký bílý nehtík či stříbrný chloupek z kožíšku). Jinak barvu kožíšku mám černou a očička taky černé. A ušiska mám standartní...:) Prostě jsem kluk jako buk...:) Takže holky, jestli máte zájem, klidně nechejte vzkazík...:D No, teď asi něco o tom, kde vůbec bydlím, že jo... Takže bydlím u své paničky. :) Mám docela ucházející klec se dvěma patry. Nejraději přebývám v tom úúúúplně nejvyšším, tam rád odpočívám nebo i spinkám. Panička mi tam dává i nějaký starý fusekle a rukávy od svých starých triček, ale to všechno za chvíli stejně skončí dole....:D Nejraději se totiž chladím na lině, kterým mám ta patra polepená. Jinak ke standartnímu vybavení klece patří jedna 250-ti ml napáječka s čistou vodou, pak miska, kde nikdy nechybí něco k žvanci, pak nějakej divnej bílej kámen, kterej k smrti rád ohlodávám, jeden hamáček, zavěšenej u stropu, ve kterém taky moc rád odpočívám, ohlodávací tyčinka, pak lávka svázaná z provázků a špejlí, podložka pod myš (panička si totiž myslela, že když mi dá do klece starou podložku, tak jí přestanu značkovat tu její, co má u počítače, ale to se přepočítala, naivka jedna....:D) a pak nějakej uzel z látek zavěšenej taky u stropu, ale já absolutně nevím k čemu, takže si ho většinou ani nevšímám. Občas mi tam přibude i druhá menší mistička s nějakou neobvyklou ňamkou. To je pak něco!!:) Ano, dá se to říct i tak, že papání je mou nejoblíbenější činností. Hned za tím následuje spaníčko a taky ta moje kleptomanie nebo jak to ta panička nazývá..:D Úplně největší zábava je, když pobíhám po jejím pracovním stole, kde má vždycky stráááášně moc zajímavých věcí...( Ostatní lidi z domácnosti tomu říkají "bordel", ale to opravdu nevím, co tohle slovo znamená...O:) ) Pokaždý se mi něco zalíbí a chci si to odnést. Ale panička si toho většinou všimne a začně mě nazývat "hajzlem zlodějským", ani nevím, jestli je to poklona nebo nadávka, ale podlo toho, jak se tváří bych asi usoudil, že nadávka, a začne se o to se mnou přetahovat. To je parádní sranda, i když většinou prohraju... Panička taky říká, že jí mučim, když jí prokazuju svou lásku a zalezu si za její krk.Nejradši to ale mám za trikem, tam strašně rád cestuju - jedním rukávem tam, druhým ven a pár zastávek na břiše a na zádech mezi tím- to se pokaždý hihňá, jako střelená a řve na mě, ať vylezu, že strašně lochtam.....:D Jediný, co mi na paničce vadí je, že mi pokaždý setře moje pachový stopy, který si nechávám zásadně na svých věcech, což je podložka, myš u počítače, krabička s tou nejlepší laskominou na světě, což jsou Cornflakes (v jídle jsem jinak strašně vybíravý. Ze směsi, kterou dostávám si hoooodně vybírám, co spapám a co nechám, rád si pochutnám na šunčičce, jogurtíku a pribiňáčku, ale ze zeleninky papám jen zelí, salát, hrášek a trošku i rajčátko, jinak nee. A z čerstvýho ovoce je nejlepší meloun, nic jinýho mě moc nejede...), pak paničky mobil a panička samotná. Asi nechápe, že jí tím vlastně prokazuju svou náklonost a to, že jí mám vlastně rád!! Pokaždé od někud záhadně vytáhne hadr a všechno to utře a pak ho zase důmyslně schová, abych jí ho neodnes do pelíšku....:/ Tím mě teda opravdu štve a ještě se diví, když to na další vycházce udělám znova...:D Naštěstí jsem přišel i na jinej způsob, jak jí dávat najevo, že ji mám rád - olizuju jí ruce i obličej...:) Nedávno panička vymyslela nový zpestření dne. Pokaždý, když jde s tím jejich odporným zlým psem, kterej mě nesnáší a pořád na mě štěká, tak si mě hodí na rameno a chodím s ní. Naštěstí měla vždycky kapucu, tak jsem se schovával tam nebo v jejím rukávu. Poprvé jsem se stráááášně moc bál a zbytek dne jsem s paničkou vůbec nepromluvil, ale teď jsem zjistil, jaký je to fajnový provětrání....:) To je asi tak o mě a mých zvycích všechno...

Tak abychom přešli k zážitkům, ne?? První zážitek byl když jsem se stěhoval ze starého domova do nového.... To byl teda stres, to vám povím. Snad ještě nikdy jsem se takhle nebál. Nová panička a její přítel si pro mě přišli ve středu 28.5.2008. Bylo dopoledne, někdy kolem 10 hodiny. Původní majitelka mě vyndala z té malé klícky, kde jsem už byl připravný až si pro mě přijdou. Vypadali jako sympaťáci. A když si mě vzala nová panička na ruku, byla hodná a krásně mě hladila po celých zádíčkách a za ouškama. Tak jsem se radši nehýbal, jen jí očmuchal. Trvalo to skoro pět minut, než nová panička potřebovala volné ruce a vzal si mě do parády ta její druhá polovička. Ten už mě tak hezky nedržel, rovnou si mě položil na rameno. Trošku jsem se bál, ale měl jsem krásný rozhled všude...a taky měl takový krásný dlouhý vlasy, pod který jsem se moh schovat. To mě doteď nepřešlo, pořád se tam rád schovávám... Pak už byl čas na odchod, dali do mě do malé přepravky, kde jsem měl kousek starýho chleba, látku a spoustu papírových kapesníčků, kam jsem se moh zavrtat. Nakonec jsme nasedli do auta a jeli. Říkali něco o tom, že musí sehnat klec a že já pojedu s nima. To jsem si jen pomyslel:" to teda bude něco, vezou si mě domů a já tam nebudu mít kde bydlet...." Začas jsem se trošku bát. V prvním obchodě nepochodili, tak jsme jeli dál. Ale bylo veliký horko, tak se panička rozhodla, že mě pojedou dát domů, aby mi mohli dát napít a že tu klec budou schánět beze mne. Byl jsem vystrašený, tak jsem se zavrtal do těch kapesníčků a radši odpočíval. Dostal jsem vodu do misky, ale papání jsem odmítal. Za chvíli se panička vrátila celá veselá, že klec sehnali..."Hurá," řekl sem si, "už nejsem bezdomovec..." Když mě ji připravili na přebývání, tak si mě panička vzala na ruku, zase mě tak pěkně hladila a strašně příjemným tichým hlasem mě uklidňovala. A pak mě vypustili do tý klece. Sem si ji hned proběhnul a uvelebil jsem se v hamáčku. Z toho jsem celý den nevylez. Byl jsem z toho strachu tak utahaný, že jsem celý zbytek dne prospal....To byl teda den.

Další zážitek mám z cestováním. Bylo to asi necelý týden, co jsem byl u své nové paničky, když se rozhodla, že si mě vezme s sebou k příteli. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká. Panička mě vzbudila děsně brzo ráno, vzala si mě k sobě, pomazlila mě a pak dala do předem připravené přepravky. A jelo se. Nejdřív jenom chvilku autobusem. Pak jsme čekali v nějaké hale. Každou chviličku mi panička strkala tu její úžasnou ruku do přepravky, abych se moc nebál. A pomáhalo to. Pak jsme nastoupili do jinýho autobusu, ta paní, co kontrolovala lístky se na mě povzbudivě usmála, tak jsem si řek, že to asi nebude tak hrozný. Jenže pak začlo bejt horko a svítilo na mě sluníčko, tak jsem se pořád zavrtával do těch hadrů, co jsem měl v přepravce a navíc začal ten autubus burácet. Panička myslela na všechno, tak mi tam dala i jeden namočený ve studený vodě. A pořád se mě snažila přikrývat, aby na mě to sluníčko nešlo. A pořád mě drbala za ouškama a na zádíčkách, takže jsem se za chvíli uvelebil, přestal se bát a zjistil, že mi vlastně nic nechybí. Tak jsem se hezky rozvalil a nechal se drbat i na bříšku. A panička na mě pořád mluvila, i když lidi okolo na ní divně koukali. Stejně si se mnou pořád povídala a dala mi i Cornflaky, který k smrti miluju..:) Nakonec jsme vystoupili z autobusu, bylo hrozný horko a to ještě nemělo bejt všem dnům konec, nakonec jsme jeli ještě nějakým vláčkem v podzemí, panička o tom mluvila jako o metru a pak jsme nakonec jeli ještě autíčkem, ale to si mě už panička i vyndala z přepravky a mazlíkovala mě...:) Po dosažení našeho náhradního domova, jsem usnul. Ale páníčci nezaháleli a přemýšleli, kam mě ubytovat. Nakonec vytáhli ze sklepa staré akvárko, vydrhli ho a připravili na můj příchod. Já jim ale vytřel zrak, pokaždý, když mě do toho akvárka dali, tak jsem jim zdrhnul.....Jsem to borec, no...:D Takže jsem byl odkázán přespávat celé čtyři dny v té malé přepravce, na kterou jsem si tak zvyknul....Byla to na druhou stranu i výhoda, protože mě panička pořád pouštěla běhat po posteli, to bylo něco pořád prolejzat za polštářema, po páníčkách...:) Takže jsem to celé ty čtyři dny ve zdraví přežil a mělo přijít cestování zpátky domů. Zase jsme jeli autem, bylo hrozný vedro, ale naštěstí jsme někde nepřesedali a za chvíli jsme byli doma. Panička mě vrátila zpátky do klece, já ji prošmejdil a jen poslouchal paničku, jak říká: " Ten zase nějak vyrost, aby mu ta klec za cvhíli vůbec stačila..." Byl jsem spokojený, že jsem zas ve svém...:) Byl to můj první dlouhý výlet, zažil jsem tolik dobrodružství a pomohlo nám to s paničkou trochu se sblížit a hlavně začít si věřit. Už se nebojím, vím, že mi nic zlého neudělá, má pro mě vždy připravený pohlazení a nějakou tu ňamku do bříška...:)

Zatím poslední akcí byl sraz potkanů a jejich páníčků. Konalo se to 7.6.2008 v nějaký hospodě. Bylo nás tam dost...kolem 15 lidí a 9 potkanů. Já jsem byl ten desátej člen našeho klanu...:) Všechno bylo takový zmatený, každej si mě chtěl hladit a chovat. Bylo tam tolik rukou a hlavně tolik nepříjemnejch foťáků, pořád to tam jen blýskalo...Chudinky moje očička... Snažili se mě seznámit s nějakým obřím potkanem, ale toho jsem se bál. Zato setkání s bráškou bylo příjemný... Nakonec se při hodnocení dost lidí shodlo na tom, že jsem tam byl sice nejmenší, ale nejkrásnější!!:) Aby nee, jsem jim předved, jakej dokážu bejt raplík...:D Když jsme přišli domů, jen jsem lehnul a spal a nic nevnímal, tak jsem byl stahanej!! Ale byl to fajn večer, dokonce jsem zase viděl tu paničku, u který jsem se narodil...:) Uff, to jsem se ale rozepsal, hned napoprvé....Ale co, chtěl jsem vám to všechno říct. Teď už zase odcházím vyvádět lumpárny, aby měla panička koho hlídat...:) Tak páááá, mějte se krásně a skládejte o potkanech básně...:D

Váš Dantýsek