Úvodní strana

CHS Alighieri

Naši potkánci

Odchovy

Fotogalerie

Jak se u nás bydlí

O chovu

Barvy, variety a znaky

Výstavy

Dantýskův deníček

Odkazy

Kontakty

Návštěvní kniha

 

Počítadlo návštěv:

 


Jak to bylo se mnou a se zvířaty

Pocházím z rodiny, kde téměř všichni oplývají láskou ke zvířatům, ale nikdo nevyčníval z řady tím, že by choval doma spoustu druhů zvířat a nikdy nikdo nic nemnožil. (Pokud ovšem nepočítám dědečka, který si maximálně chová králíky na maso… :D ) Ani já prozatím nejsem výjimkou. Vyrůstala jsem a stále bydlím s rodiči v bytě na jednom plzeňském sídlišti, a proto mi stísněné podmínky nedovolovaly chovat více zvířat najednou. A po pravdě řečeno, ani rodiče mi vlastně nedovolili zvířátka domů přinést, i když jsem moc chtěla.

Mým prvním zvířátkem byla malinká bílá laboratorní myška. A dostala se k nám v podstatě náhodou, když ji můj táta koupil jako narozeninový dárek svému spolupracovníkovi. Jenže spolupracovník se na své oslavě příliš přihnul, a tak táta zachránil myšku před jistou katastrofou a přinesl ji s sebou domů . Bohužel na tomto světě příliš dlouho nepobyla. (Podrobnosti si už vůbec nepamatuju.)

Jako dárek za vysvědčení jsem si o pár let později vybrala vodní želvičku. S tou jsem se sice příliš nepomazlila, ale o zážitky s ní stejně nebyla nouze… Nakonec skončila u mého bratrance, který ji mohl nabídnout větší akvárium. Bohužel ani ona už není mezi živými.

Ve čtvrté třídě se rodiče konečně umoudřili a dovolili mi vybrat si pejska. :) A tak jsem si jednoho dne šla společně s mamkou pro krásnou malinkou bílou kuličku. Naše fenka bišonka dostala jméno Nelinka a provází nás životem dodnes. Ačkoliv je jí už 10 let, stále je fit a hodně temperamentní, jen na mladé pejsky, co jí otravují, když si chtějí hrát, je nepříjemná… :D Je to náš miláček, na kterého nikdo z rodiny nedá dopustit.

 

 

Jak jsem se dostala k potkánkům

Ve čtvrtém ročníku střední školy jsem si řekla, že by to chtělo oživit můj všední život nějakou novou živou bytůstkou. Začala jsem přemýšlet, jaké zvířátko by se ke mně hodilo a s mojí kamarádkou jsme se shodly, že zvířátko, které mi padne, je určitě potkan. Začala jsem tedy na internetu vyhledávat všechny možné informace. Po jejich přečtení jsem se utvrdila v tom, že je potkánek pro mě to pravé. Kdo by také nechtěl malé, nenáročné, ale zároveň inteligentní a mazlivé zvířátko, že??? Proto jsem se rozhodla, že si jednoho pořídím (Jestli to čte nějaký zkušený chovatel, určitě si myslí, že jsem se zbláznila, když jsem si pořizovala jen jednoho - jenže zkuste vysvětlit úplnému začátečníkovi, že se dají dva potkánci zvládnout stejně dobře jako jeden, ne-li líp…) Využila jsem toho, že přítel nevěděl, co mi má dát jako dárek za úspěšně složenou maturitní zkoušku a svěřila jsem se mu se svým přáním. Nadšený sice nebyla, ale přesto jsem si jednoho krásného květnového poledne šla do CHS z Niflheimu pro svého prvního potkánka. Od té doby jsem již prožila, nejen s potkánky, ale i s jejich chovateli, tolik úžasných akcí, že jsem těmto zvířátkům úplně propadla!!

 

Proč chovatelská stanice?

Nápad zaregistrovat si chovnou stanici se nezrodil v hlavě mé, ale v hlavě Mirky z Niflheimu, s kterou jsem od doby, co mám Dantýska, stále v kontaktu a troufám si i říct, že díky několika společně prožitým akcím, jsme se hodně sblížily. Jednoho krásného dne mi vnuknula nápad, že bych si mohla zaregistrovat chovnou stanici, abych mohla jezdit na výstavy a nebyla závislá na ní. (Dantýsek je totiž zaregistrován u ní v CHS z Niflheimu, takže oficiálně patří jí, u mě jen bydlí. :o) ) Proto jsem v zápětí začala vyplňovat přihlášku do klubu chovatelů a vytvářet tyto stránky. Vím, že je to ještě hodně vzdálená budoucnost, ale ráda bych jednou měla opravdovou chovatelskou stanici, za jejíž potomky bych se například ani na výstavách nemusela stydět.

Proč Alighieri?

Jako název své chovatelské stanice jsem si vybrala Alighieri. Mám k tomu několik důvodů. Když jsem si pořizovala svého prvního potkánka, byla jsem tak natěšená, že jsem si pro něho vymýšlela jméno, když ještě ani nebyl na světě. A jelikož jsem byla na střední škole, vlivem učiva literatury, se na můj seznam dostalo i jméno Dante (dle spisovatele Dante Alighieri). Tohle jméno také vyhrálo moji volbu. Takže ačkoliv se můj potkánek narodil ve vrhu "G" a měl tedy v průkazu původu napsáno jméno jiné, já mu stejně říkala Dante... Když jsem pak přemýšlela o názvu CHS, rozhodla jsem se, že se rozhodně musí jmenovat na počest mého prvního potkánka a tak tedy, když se jmenuje Dante, bude se moje CHS jmenovat ALIGHIERI. Dalším důvodem, proč jsem si vybrala jméno Alighieri, je fakt, že se mi velice líbí Danteho dílo Božská komedie, nebo tedy alespoň její část. Způsob, jakým Dante popisuje v díle Peklo, je pro mě naprosto jedinečný. Toto jsou hlavní důvody, které mě k tomu názvu vedli a jsem moc šťastná, že nám byl název schválen ZO a my ho můžeme oficiálně používat...

Peťule